Mexický KOPR

V nádherném sobotním ránu 23.dubna, den  před velikonocemi jsme se my,skupina příznivců pohybu na čerstvém vzduchu vypravili vlakem z Nezamyslic, na celodenní výlet k dobytí Nejvyšší hanácké hory, která je pojmenována Velký Kosíř.

V 8 hodin ráno jsme se vlakem přepravili do Čelechovic na Hané, odkud jsme si výšlápli na celodenní tůru k vrcholku nejvyšší hory Hané. Takovou zvláštností, kterou jsme cestou vypozorovali je, že k nejvyšším bodům v okolí, se skoro vždy jde do kopce. :-) 

Nebylo tomu jinak ani tentokrát. Vyrazili jsme po značené turistické trase, kolem bývalého státního,vápencového lomu, kde dřívější nálezy dokazují, že tu před miliony lety bylo moře, pak jsme putovali mezi poli a až před vstupem do lesa jsme si dali první občerstvovací zastávku aby jsme ulevili tíze batůžků a taky aby nám nezteplala  slivovice. :-)

A pak už jsme se vnořili do blahodárného stínu lesa, který zjara hraje, snad tisíci odstíny barev. Po pěšině jsme stále v mírném stoupání dorazili až k hlavnímu cíli našeho výletu.

Konečně jsem téměř ve 43 letech poprvé stanul na nejvyšší Hanácké hoře !!!

Stejný nápad a cíl sobotního výletu měla asi i další možná padesátka turistů a cyklistů, kteří už na palouku odpočívali v trávě, opékali si špekáčky, či seděli na lavicích pod přístreškem a jen tak trávili polední siestu ve stínu stromů ...

Měl jsem možnost vidět studii na výstavbu rozhledny na Kosíři - megaprojektu,válcovitého monstra z betonu, v ceně asi 20 milionů, která sem podle mne,vůbec do této krásné přírody nezapadne a snad je možná i lepší že se zatím nepodařily sehnat peníze. Projekt je od stejného architekta, který projektoval  rozhlednu na Brdu v Buchlovských horách, ale tam oválna stavba z kamene, podobná střílně historického hradu opravdu zapadla do přírody. Kdyby byla podobná nebo i stejná na Kosíři nebyl bych proti, ale geometricky přesný válec, se spoustou přesných oken a symetrie, nahoře navíc doplněn plastovou stříškou mi sem vůbec nesedí. Snad někde do města, ale tady??? OPRAVDU NE !!!

Po zapsání se do vrcholové knihy, se zdravicí od poutníků opravdu křtěných  říčkou Hanou, jsme se vydali na další cestu. Teď už to bylo jen a jen z kopce, někdy příkrého až moc, asi tři kilometry, kdy jsme došli až k bráně zahrady zámku v Čechách pod Kosířem. A zahrada či zámecký park??? Opět úžasný zážitek !!!  Na rozlehlé ploše, zde ve skupinách, či jako solitéry, najdeme nádherně vzrostlé stromy, po pár jedincích od každého druhu, ale těch druhů je tu neuvěřitelné množství, které s jarem hýřily snad všemi, mnohdy až neuvěřitelnými barvami. A zdatně jim k tomu sekundovali kvetoucí skupinky keřů. Není to vyloženě sbírka stromů z celého světa jako někde v arboretu, ale spíš naše přirozené dřeviny, vyšlechtěné do neobvyklých variací. Po procházce parkem,  kolem dvou nádherných rybníků, jsme si udělali s přateli společnou fotku u zámku pod rozkvetlou obrovskou magnolií, brodíce se přitom, po kotníky ve spadaných růžových okvětních lístcích. A ta vůně .... Škoda, že není cítit i z fotky ...

Po nasycení se vůněmi a nabažení očí zelení přírody, se ozvaly i naše žaludky, tak jsme si zašli na oběd do hezkého penzionku na druhém konci obce. Po prvním napojení pivkem jsme čekali i na něco k nasycení. Ale ouvej, 2 pivko, 3 pivko a stále nic ... Měli jsme již , hodinu po objednávce, strach o kuchaře, zdali se mu něco nestalo, ale dostali jsme ujištění od číšnic, že je živ a zdráv, ale nováček, tak mu to dýl trvá. A když pak po hodině a půl donesli krásné porce jídla, bylo v podstatě jedno jak byly velké, neboť už jsme měli žaludky plné nápojů .... :-)

Ale aspoň jsme si oddechli nohám před cestou zpět. Po cestě jsme navštívili Muzeum kočárů pana Obra, kde většina z nás už byla a také Hasičské muzeum, které je hned vedle. A pak následovala cesta zpět , opět po naučné trase úpatím Kosíře, Trochu jsme podcenili časovou rezervu a únavu po tůře, tak místo pohodové procházky, jsme šli sedm zpátečních kilometrů svižným krokem, ale nakonec se nám podařilo mít ještě desetiminutový náskok před příjezdem místního pacifiku ...

V Prostějově jsme pak měli hodinu času, před odjezdem vlaku domů a proto jsme se opět vyrazili osvěžit na pivko. Po ochutnání předvelikonočního Krasličáku, který hrál třemi barvami - červenou,zelenou a rezavou - a nasládlou chutí, jsme se raději vrátili k naší hořké klasice. Před osmou jsme sladce unaveni z tůry i pivka, ale nabytí dojmy a hlavně celí a zdraví dojeli do Nezamyslic, a rozcházeli se z ujištěním, že příště se zase někde sejdeme na společné tůře ... A ještě kdo se všechno výletu na Kosíř vlastně zúčastnil? Vedoucí výpravy Petr Šklubal,dále Dana a Pavel Mikovi,Hanka Kalvodová, Miloš Chorý, Mirek Antl a moje maličkost BURDA.

Doufám že příští rok vyrazíte s námi !!!

Fotky z výletu naleznete zde:

http://fotkykopr.rajce.idnes.cz/23.4.2011_-_Vystup_na_Velky_Kosir-_od_P.B./

/fotkykopr.rajce.idnes.cz/23.4.2011_-_Vystup_na_Velky_Kosir_-_fotky_od_H.K./