Mexický KOPR

Nastal den D a hodina H.. .Výjezd dobyvatelů Štátule byl stanoven na 2.srpna na 8 hodinu ranní.Při příjezdu k Bloudníku,mé srdce zaplesalo.Už i policie se dozvěděla o naší plánované akci a budou svými vozy razit cestu,s blikajicími majáky vpředu i vzadu kolony.Bohužel má radost netrvala dlouho.Policisté tu byli úplně z jiných důvodů.Někdo totiž v noci vyloupil náš bufet u rybníka...

Na stanovenou dobu se podařilo dojet 4 cyklistům a doprovodnému vozidlu.jelikož jen málo z nás Mexičanů si může dovolit hodinky,tak už dopředu jsem počítal s akademickou čtvrthodinkou,až bude vidět slunce ze všech haciend a půjde určit čas...a můj předpoklad se vyplnil.v 8.15, nás vyrazilo  13 a v Doloplazích se k nám přidala 14 statečná...

První zastávka byla hned v Dobromilicích,kde nás už čekal p.Zdenek Kučera aby nám pověděl něco o historii Dobromilic a dovolil nám nahlédnout do kaple a hrobky majitelů dobromilického panství... Jako vděk za jeho ochotu mu byly předány malé dárky z naší chudé krajiny,v podobě placatice"Mexické karlátkové"  a plecháček naložených fazolí...V tuto chvíli mnozí z nás ještě měli humor,který při přesunu na Hradčany a další cíl Předinu,po kouscích odcházel....

Na Předině jsme se občerstvili a rozhlíželi po kraji.Petr Šklubal alias BUFF,nám pověděl spousty zajímavostí o historii okolí,od pravěku,přes napoleonské války až po válku 2.světovou,a zároveň nám ukázal i zajímavé body v okolí...Bylo vidět že historie ho opravdu baví....Radek K. alias Piškot se po celou dobu povídaní snažil nacpati vzduch hustilkou,do gumových obručí svého velocipédu,avšak marně...A tak doprovodné vozidlo,ze zasobou tekutin,chmelových či lihuprostých,které věnovalinaší misii Víceměřští zahrádkáři,se zhostilo další své funkce.A tou byl sběr raněných...Pro tentokrát to odnesla jen duše z kola..

A pak už jsme frčeli dva kilometry stále z kopce.Adrenalin z rychlé jízdy a snad i proudění vzduchu,vracelo účastníkům ztracené úsměvy.Zastavili jsme se až u muzea starých automobilů Praga Piccolo.Jeho majitel , pan Grmela ,už očekával náš příjezd.Při prohlídce a jeho poutavém vyprávění o autech,či různých historkách o původech vozu,nebo při vyprávění o tom jak se se svými vozy účastnil natáčení u filmu,si získal pozornost nejen mužů ,ale i přitomných dam.

Z muzea už naše cesta vedla k hlavnímu poslání naší výpravy-zdolání Štátule,ktera je postavena v podstatě na tom samém kopci,ze kterého jsme před chvíli frčeli dolů,ale z druhé strany.Chápavý ctenář a i mnozí z nás brzy pochopili,že nás čeká opět stoupání....A to hned tři... První z Dobrochova do Kelčic,další z Kelčic k Vřesovicím a poslední,dlouhé a táhlé,po polní cestě,téměř dvoukilometrové, ke Štátuli-což konečně osvětlím pro ty,co to neznají -je název rozhledny na kopci Předina.

Při zdolávání posledního úseku ,si většina z nás , sáhla až na dno svých sil.Jen tak mimochodem,v tu dobu bylo zrovna 33 stupňů ve stínu.Po příjezdu či příchodu nahoru pod rozhlednu,jsme zrovna moc dobyvatelsky nevypadali....Ale po vydýchaní a osvěžení nápoji,jsme se po částech vydávali nahoru,na desetimetrovou dřevěnou rozhlednu pokochat se nádherným výhledem...Po  zaslouženém odpočinku byl přednesen dobyvatelům proslov a duchovní podpora před další cestou.Óda byla ve verších stvořených pro tuto mimořádnou událost.

Pro ty ,co s námi nebyli ,je k vidění videozáznam i textový zapis básně,které najdete na těchto stránkách.

           Pokračování ve druhém dílu....